Skalka a I. světová válka

cz - Obec - Historie - Skalka a I. světová válka

Skalka a I. světová válka

Když v osudový den 28. června 1914 navečer přišla do Kyjova zpráva, že byl v Sarajevu téhož dne dopoledne zavražděn následník trůnu arcivévoda František Ferdinand d´Este se svou manželkou Žofií, vévodkyní z Hohenbergu, málokdo ve Skalce tušil, jaké hrůzy je budou čekat v následujících letech. Vrahem arcivévody a jeho těhotné manželky byl vyzáblý bosenský zakomplexovaný politický aktivista Gavrilo Princip, který ze 1,5 metru vypálil dvě rány z poloautomatické pistole Fabrique Nationale FN Browning Model 1910 ráže 9 mm se sériovým číslem #19074. Jedna kulka zasáhla Františka Ferdinanda přímo do krční tepny, druhá těžce zranila v oblasti žaludku jeho milovanou manželku Žofii, vévodkyni z Hohenbergu, rozenou Chotkovou. Teroristický čin Principův dal vzniknout běsům, jaké svět do té doby nepoznal. Zpráva o smrti následníka trůnu se toho dne (tj. 28. června) určitě rozšířila rychlostí blesku po celém okrese. Zástupci města Kyjova a starostové obcí na okrese projevili 1. července 1914 u kyjovského okresního hejtmana Aloise Fendrycha soustrast nad tragickým úmrtím následníkovým. Události nabrali rychlý spád - Rakousko vyhlásilo ultimátum Srbsku, částečně mobilizovalo už 26. července 1914 a o tři dny později vyhlásilo Srbsku válku. Dne 30. července 1914 byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Miliony mužů po celém mocnářství, včetně mužů skaleckých, začaly narukovat k svým plukům. V okamžiku mobilizace v létě 1914 byl v prezenční službě ročník 1890 (sloužili od podzimu 1911 a byli krátce před očekávaným odchodem do civilu), ročník 1891 (sloužili od podzimu 1912) a ročník 1892 (sloužili od podzimu 1913). Tito muži tvořili tzv. mírový stav rakousko-uherské imperiální armády. Kromě nich byli v okamžiku všeobecné mobilizace (31. července 1914) povoláni ke svým jednotkám všichni záložníci, tedy muži ročníků 1882 až 1889, kteří si v letech 1903 až 1913 odbyli prezenční službu. Tito muži doplnili stavy svých mateřských jednotek na válečné. Kromě nich byli povoláni také vycvičení domobranci ročníků 1876 až 1881, z kterých byly sestaveny domobranecké pluky, které v míru neexistovaly.

V pátek večer dne 31. července 1914 byla z Kyjova do Skalky přinesena černožlutá mobilizační vyhláška, která byla bubnem vyhlášena všem obyvatelům. V sobotu 1. srpna narukovala ke svým plukům tzv. I. výzva, tedy bývalý vojáci do 36 let. Muži se se svými dřevěnými kufry shromáždili u kaple sv. Josefa, kde jim přišel dát s Bohem každý z dědiny. Povolance povozy odvážely na vlakové nádraží buď do Písku a pak pokračovali vlakem do Kroměříže nebo do Kyjova a pak vlakem do Brna.

Muži z tehdejšího politického okresu Kyjov (bezirk Gaya), tedy i ze Skalky, spadali pod doplňovací velitelství v Kroměříži (K.u.K. ergänzungsbezirk Kremsier) a z tohoto velitelství se doplňovalo několik pěších pluků - jednak 3. pěší pluk Arcivévody Karla (Infanterieregiment Nr. 3 Erzherzog Karl), 25. zeměbranecký pěší pluk (K. K. Landwehr Infanterienregiment Nr.25) a po vyhlášení mobilizace také 25. domobranecký pěší pluk (K. K. Landsturm Infanterienregiment Nr.25). Skalečtí odvedenci rukovali i k jiným vojenským útvarům - k dragounským plukům (Dragoner regiment Nr. 6, 11, 12, 15), dělostřeleckým plukům, jak k polnímu, tak i k pevnostnímu dělostřelectvu, k praporům polních myslivců, k sanitě, k sapérům či pionýrům, k vozatajstvu apod. Kroměřížské doplňovací velitelství spadalo pod Vojenské velitelství Vídeň II. sborové oblasti (Militärkomando in Wien).

Tak jako za každé války, tak i za této se lidem vedlo špatně. Ze strany hejtmanství nebo i jiných úřadů byly nařízeny různé sbírky potravin pro bojující armádu. Všechno podražilo a část zboží úplně zmizela z trhu. Manželky mužů, kteří narukovali ke svým plukům, dostávaly válečnou podporu 1 Kr 20 hal. na každou osobu a na děti do 8 let věku polovinu této částky. Jak válka pokračovala, začal být hlad, obecně byl velký nedostatek potravin. Nejvíce chyběla sůl, mouka, petrolej, cukr, tabák nebo tuky. Cena metráku žita stála 230 koruna pšenice dokonce 700 korun. Litr mléka stál korunu, litr kyjovského piva 1, 20Kr. Fůra sena stála 160 korun a boty třeba 210 korun. Starosta Skalky dostával od hejtmanství v Kyjově lístky na různé druhy zboží. Na měsíc bylo možné za lístky dostat ½ kg cukru na osobu nebo ¾ litru petroleje. Hlavně na ženách a také na nedospělých dětech nakonec zůstala veškerá práce na gruntech, polích a s dobytkem. Válečná mašinerie odvedla muže od 17 do 60 let ke zbrani, což mělo za následek, že ve vsích nikdo nezůstal, kromě žen, dětí a stařečků. Ze Skalky během Velké války v letech 1914 – 1918 narukovalo celkem 70 mužů. Z některých rodin či rodů rukovalo povícero mužů, např. od Hlaváčů 8, od Zálešáků 7, od Šimečků 6, od Půčků 4, od Kozáků 3 atd. Z války se jich domů nevrátilo 12. V roce 1968, půl století skončení Velké války byl v dolní části obce postaven pomník na památku padlých v obou válkách. Na tmavé desce, tak tmavé jako jejich osudy, je na věčnou památku vytesáno 12 jmen skaleckých sedláků, domkářů, chalupníků. Jsou to:

Půček Marcelín (*25.2.1881 - †17.5.1915), Skalka čp. 9, vojín, narukoval k Zeměbraneckému pluku č. 25 v Kroměříži, k 2. náhradní rotě, zemřel na břišní tyfus v Nemocniční pozorovací stanici v Banské Bystrici, pochován do hrobu č. 244 na místním hřbitově.

Skalka a I. světová válka

Kolaja Jan (*31.3.1884-†27.10.1918), Skalka čp. 46, narukoval ke 102. pěšímu pluku v Benešově, k 2. náhradní rotě, dne 12.9.1916 padl u Misterbianco do italského zajetí , v dubnu 1918 se přihlásil do čs. legií v Itálii a byl zařazen jako střelec k 34. střeleckému pluku čs. legií v Itálii, zemřel zánět plic v Polní nemocnici č. 25 ve Castelfranco, kde byl pochován na tamějším hřbitově.

Skalka a I. světová válka

Menšík Štěpán (*19.9.1873 -†19.6.1915), původem z Ježova, Skalka čp. 10, desátník, narukoval Praporu polních myslivců č. 2, padl na ruské frontě

Kučera Rajmund (*8.6.1888-†15.6.1915), Skalka čp. 54, svobodník, narukoval k Zeměbraneckému pluk č. 25 v Kroměříži, ke 4. rotě, nejprve onemocněl úplavicí a léčil se v Infekčním špitále zřízeném v zeměbraneckých kasárnách v Brně, v červnu 1915 padl u Lvova na Haliči

Skalka a I. světová válka

Bystřický Jan (*21.6.1873-†10.10.1916), původem z Kelčan, Skalka čp. 24, narukoval k náhradnímu praporu Pěšího pluk č. 3 arcivévody Karla v Kroměříži, padl v boji u Gorice v Rakouském Přímoří (dnešním Slovinsku)

Hlaváč Jakub (25.11.1888 - † srpen 1915), Skalka čp. 40 (z gruntu „od Jokovců“), narukoval k Horskému dělostřeleckému pluku č. 13, padl v boji u Kragujevac v Srbsku

Šimeček Jan (*16.1.1875-†22.10.1915), Skalka čp. 43, podle matričních záznamů byl prohlášen za mrtva Krajským soudem v Uherském Hradišti v lednu 1924 k datu 20.10.1915, podle všeho se stal nezvěstným v boji

Hlaváč Cyril Metoděj, (*4.7.1882-†24.8.1917), Skalka čp. 42 (z gruntu „u potoka“), narukoval k Železničnímu a telegrafnímu pluku do Unterrohrbachu v Dolním Rakousku, prodělal tažení na jižní frontě (Srbsko, Albánie), v Albánii onemocněl malárií, zemřel na zápal plic po malárii v 1. Reservní nemocnici ve Znojmě

Krakovec Kristián (*4.1.1882 - †listopad 1914), původem z Ježova, Skalka čp. 64, desátník, základní službu prodělal u Praporu polních myslivců č. 17, při mobilizaci narukoval k Zeměbraneckému pluku č. 21 v St. Pöltenu, nezvěstný od listopadu 1914, po válce byl Krajským soudem v Uh. Hradišti prohlášen za mrtvého v červnu 1924

Klimek Marcelín (*9.1.1883 - †25.7.1916), Skalka čp. 61, narukoval k Zeměbraneckému pluku č. 25, k 6. rotě, zemřel v polní nemocnici v Siňavci u Baramvič v Tomské gubernii, Rusko.

Kozák Pavel (*1892-†6.11.1914), Skalka čp. 20, narukoval k Pěšímu pluk č. 3 arcivévody Karla v Kroměříži, k 2. rotě, padl v Srbsku, je pochovaný na hřbitově v Turski Grabu

Hlaváč František (*7.11.1895-†22.6.1915), Skalka čp. 5 (z gruntu od „rakušanovců“), vojín, narukoval k Pěšímu pluku č. 3 arcivévody Karla v Kroměříži, k 5. rotě, zemřel na otravu krve po průstřelu stehna v záložní nemocnici v Opavě, pochovaný byl o dva dny později na městském hřbitově v Opavě

Nikdy nezapomene !

Skalka a I. světová válka