Obec Skalka Oficiální stánky obce

První historickou zprávu o Skalce máme doloženou z prosince 1318, v které český král Jan řečený Slepý z domu Lucemburského potvrdil svému dvornímu klenotníku Janovi (Johannes dictus de Grecia) směnu jeho statků s olomouckým biskupem Konrádem I. Bavorem. Uvedený Jan, pro svůj původ v byzantské oblasti řečený „de Grecia“, působil již u dvora krále Václava II., držel tvrz Spytihněv a dvě vsi, Skalku s Topolnou, které v uvedeném roce směnil za biskupovy statky ležící u Jihlavy. Od té doby Skalku olomoucký biskup udílel jako léno. Další zpráva o Skalce pochází z Desek zemských - z cúdy brněnské (VI 287), kdy v roce 1376 Skalku drželi bratři Rudiger  ze Skalky a jeho bratr Albert řečený Kauffunk.

Kdo držel Skalku po oněch dvou bratrech, není známo až do roku 1511. Historické prameny nehovoří o tom, zda byla či nebyla Skalka vydrancována na přelomu 14. a 15. století během markraběcích válek. Také není nic známo o Skalce z dob husitských válek, ale je doložené, že se husitské tlupy potulovaly po blízkém okolí, tedy je dost možné, že byly i ve Skalce.  V roce 1420 si na jednom z ostrovů u Nedakonic moravští husité pod vedením kněze Bedřicha ze Strážnice a vladyky Tomáše z Vizovic (†1421) založili Nový Tábor. Odtud husitské roty plundrovaly okolí blízké i daleké. V lednu 1421 vypálili nedaleké augustiniánské probošství sv. Klimenta u Osvětiman a cisterciácký klášter na Velehradě. Tam zničili vzácnou knihovnu, opata Jana, číšníka piva Petra, jednoho mnicha a dva konvrše upálili. Většině mnichů se však podařilo utéct za pevné hradby blízkého Hradiště. V té době byl zničen také kostel sv. Václava v Boršicích u Buchlovic, kde tlupa husitů místního kněze upálila v boršických vinohradech. Vypálili také Uherský Brod i s dominikánským klášterem, zdejšího převora pro změnu utopili u Vlčnovského mostu. V dubnu 1421 chtěli vydrancovat Kyjov, ale ten dobře opevněný a hájený měšťany a šlechtou z okolí se svým zbrojným lidem, loupeživé husitské roty odrazil. Na podzim roku 1421, před příchodem vojsk Zikmunda Lucemburského, jimž velel vzdělaný, ale obávaný florentský kondotiér Pippo Spano z Ozory (Filippo Buondelmonti degli Scolari), husité svůj Nový Tábor u Nedakonic „opustili za mlhavé podzimní noci“ a odtáhli do Čech, kde se připojili k tamějšímu bratrstvu. 

Dne 30. ledna 1511 dal třicátý pátý olomoucký biskup hrabě Stanislav Thurzo de Béthlenfalva skalecké léno Albrechtovi ze Šternberka a po něm držel léno jeho syn Jan až do roku 1514. Skalka poté přešla do držení Jana Ořechovského z Honbic, který ji držel do roku 1518, s přestávkou v roce 1515, kdy ji měl v držení Dionysius ze Zahrádky na Napajedlích. V letech 1530 až 1536 léno držel Petr Ořechovský z Honbic. V roce 1543 Skalku drželi sirotci po Janu st. ze Šternberka a Holešova (†1536), nejvyšším hejtmanu Markrabství moravského, Albrecht a Kateřina. V letech 1544 až 1555 skalecké léno držel Kašpar Suchý ze Suché. Dne 24. listopadu přijal léno na Skalku Jan ze Žernova. Roku 1555 drželi Skalku Bedřich ze Žerotína a na Napajedlích se svými bratry Bartolomějem a Jetřichem. Roku 1558 se připomínal na Skalce Jiřík Mrakeš z Noskova jako manžel Kateřiny ze Šternberka, který nabídl olomouckému biskupu Markovi Khuenovi, že mu Skalku odstoupí, k čemuž také došlo. Biskup Vilém Prusinovský z Víckova „prodal od stolního statku pod léno a povinnost manskou ves Skalku komorníkovi menšího práva olomouckého za 1 500 zl.“ Jáchymovi Zoubkovi ze Zdětína na Moštěnici (†1571) jako léno. Po jeho smrti držel Skalku jeho syn Jan Bohuslav spolu se svým nejmladším bratrem Vilémem. Po jeho smrti v roce 1583 ji držel jeho mladší bratr Jan Jiří Zoubek (†1581), pán na Zdounkách a po něm nejmladší Vilém (†1608), který Skalku a Kostelec obdržel jako léno v roce 1587. V tu dobu byla již kostelecká fara u sv. Václava osazená katolickým farářem z rozhodnutí olomouckého biskupa Stanislava II. Pavlovského z Pavlovic. V roce 1593 pan Vilém „ošacoval“ svůj lenní majetek na 8000 zlatých a odvedl z něj za léta 1590 až 1592 vždy o svátku sv. Jiří po 24 zlatých, celkem tedy 48 zlatých berně, jak bylo stanoveno na obecném manském sněmu pro všechny biskupské leníky, totiž 3 zlaté berně z každého tisíce zlatých. Ve Skalce tehdy byly kromě polí, také vinice a rybníky. Po smrti pana Viléma je v roce 1609 na lénech připomínaný Lukáš Dembinský z Dembině, hejtman holešovského panství. Po něm léna držel Bohuslav Vilém Zoubek ze Zdětína (†1625) a po jeho smrti léna držela jeho dcera Kateřina Alžběta Zoubková ze Zdětína. Za posledního roku života pana Bohuslava Viléma, tedy v roce 1625 bylo ve Skalce 24 osedlých, kteří platili stejné nájmy a robotovali jako v Kostelci. Skalecká vinná hora měla 82 achtelů (cca 2 hektary). Dne 17. ledna 1631 byla obě léna prodána coby kaduční olomouckým biskupem knížetem Františkem, kardinálem z Ditrichštejna Antonínu Görtzovi z Asteinu za 5000 zlatých. Ten držel léna až do své smrti v roce 1644. Poté jeho syn Zikmund držel Kostelec a další syn Antonín držel Žádovice a Skalku. Vzhledem k tomu, že Antonín Görtz z Asteinu zemřel v roce 1653 bezdětný, léna Skalka a Žádovice se stala kadučními až do roku 1655.  V roce 1653 bylo ve Skalce 25 osedlých, z nichž bylo 7 pololáníků, 12 čtvrtláníků a 6 podsedníků. Z pololánických gruntů v roce 1653 byly osídleny 4 grunty, ze čtvrtlánických 8 a z podsednických 2. Proti 14 osídleným gruntům jich bylo 11 pustých. Okolo roku 1653 dával pololáník na sv. Jiří 19 grošů a 2 denáry, na sv. Václava 1 zlatý, 8 grošů a 4 denáry. Čtvrtláník dával polovinu této sumy a podsedník jednu čtvrtinu. V červnu 1655 statky Žádovice a Skalka koupil za 7000 zlatých moravský prokurátor a biskupský lenní hofrychtéř Jiří Stanislav Pešat z Moravan. V letech 1656 až 1658 nechal přestavit žádovickou tvrz na jednoposchoďový zámek s kaplí, vydatnou finanční pomoc mu tehdy poskytl velehradský opat Jan Michal Salix z Ferbertalu, který zároveň povolil, aby byly za třicetileté války zpustlé žádovické a možná i skalecké grunty obsazeny sedláky propuštěnými z klášterního poddanství. V roce 1657 obdržel svobodu, kdy léna Žádovice a Skalka byla dědičná i po přeslici. Stejně jako války, tak i morová rána způsobila, že počet obyvatel vsí se zmenšil. Po jeho smrti se léna opět stala kadučními. V letech 1667 až 1696 léna držel Antonín František, hrabě z Collalto a st. Salvatore, ze starého langobardského rodu ze severu Itálie. Po něm léna drželi jeho potomci až do roku 1707, kdy byl ve Vídni v souboji zabit Leopold Adolf Rombald, hrabě z Collalto a st. Salvatore. Vzhledem k tomu, že v souboji zabitý hradě Collalto byl bezdětný, léna se stal opět kadučními. Skalku a Žádovice po té získal císařský rada a komoří, generální poštmistr Karel Josef, hrabě z Paaru a na Hardbergu, který je držel až do své smrti v roce 1725. Po jeho smrti léna drželi jeho synové Jan Adam a Leopold až do roku 1728, kdy je za 30 250 zlatých prodali Arnoštu Matyášovi Mitrovskému z Nemyšle.  V květnu 1731 přijal Amand Antonín, baron Petřvaldský z Petřvaldu od olomouckého biskupa Wolfganga ze Schrattenbachu investituru na lenní statek Kostelec. V lednu 1736 tentýž Petřvaldský koupil od Arnošta Matyáše Mitrovského léna Žádovice a Skalku za 35 000 zlatých a jejich spojením s lénem Kostelec vytvořil jedno lenní dominium. Jeho otec Jan Dětřich Petřvaldský mu odkázal Tovačov a od svého strýce Miloty Ferdinanda Amanda Petřvaldského získal panství Střílky s Roštínem, Cetechovicemi a panství v Dolních Moštěnicích se zámkem a dvory v Ježově, Labutech a Moštenicích. S Amandem Antonínem Petřvadským vedli poddaní z Kostelce, Žádovic a Skalky okolo roku 1740 spor u manského soudu v Kroměříži. Vinili ho z útlaku, nadměrné roboty a nedodržování starodávných tradic. Manský soud po výsleších svědků, kde vypovídali i sedláci ze Skalky, a po zvážení celé situace dal za pravdu poddaným. Amand Antonín z Petřvaldu držel Skalku až do 19. března 1762, kdy se rozžehnal se životem. Vzhledem k tomu, že neměl žádné mužské potomky, přešla Skalka jako odúmrť na Maximiliána, hraběte z Hamiltonu, biskupa olomouckého. Ten léno prodal dne 1. července 1763 za 28 000 zlatých Janu Jiřímu z Mühlendorfu, který je po třech letech prodal za 15 000 zlatých Vavřinci, svob. pánu Hentschelu z Gutschdorfu, královskému dvorními lékaři. Po jeho smrti v září 1773 léno (tj. Kostelec u Kyjova, Žádovice a Skalku) zdědili jeho synové Leonard Vavřinec (*1737 - †1805) a Kristián August (*1740 - †1822).  Po Leonardově smrti dne 14. listopadu 1805 zdědil celý lenní statek jeho syn Vavřinec, který na něj získal investituru dne 12. května 1807 spolu se svým strýcem, již uvedeným, Kristiánem Augustem. Jeho podíl po jeho smrti v březnu 1826 zdědil Vavřinec se svým bratrem Filipem. Filip, sv. pán Hentschel z Gutschdorfu zdědil celé lenní dominium (Kostelec, Žádovice a Skalku) v únoru 1830 a držel jej až do své smrti v srpnu 1855, kdy ½ zdědil jeho zeť Jan, hrabě Mazzuchelli, president zemského soudu a poslanec Moravského zemského sněmu, a druhou ½ zdědili stejným dílem Filipovi dcery Henrietta (*1822 - †1893), jež byla provdána za Gabriela, hraběte Serényiho de Kis-Sereny a Filipina (*1827 - †?), jež byla provdána za Jindřicha Paumgarttnera. Hrabě Mazzuchelli od obou sester podíl odkoupil a stal se držitelem celého statku, jehož cena se v polovině 19. století odhadovala na 100000 zlatých. V květnu 1873 hrabě Mazzuchelli celý statek prodal dr. Hubertu Kleinovi, svob. pánu z Wiesenberku, který statek držel až do říjnu 1911, kdy se rozžehnal se životem. Po jeho smrti statek zdědila jeho manželka Julie Maria, rozená Piller z Pillersdorfu, jež celé dominium držela až do své smrti 9. října 1919, Vzhledem k tomu, že jejich jediná dcera Marie Julie Amalie (*1884), která se v květnu 1909 provdala za Rudolfa, hraběte Vratislava z Mitrovic, zemřela bezdětná v listopadu 1913 na TBC, statky Kostelec, Skalka a Žádovice zdědili příbuzní rodů z Pillersdorfu a ze Wiesenbergu. Kostelec a Skalku mělo několik držitelů – po ¼ statky držel Hermann a Manfred Piller z Pillersdorfu a po ¹/₆ Egon, Marie a Rudolf z Pillersdorfu. Po Rudolfově smrti jeho díl zdědila jeho manželka Flora Marie (*1888 - †1983) rozená Miller zu Aichholz. Statek Žádovice zdědil Adalbert Klein z Wiesenbergu (*1896 - †1956), synovec barona Huberta. Všechny statky se v roce 1945 staly majetkem čs. státu.   

Prameny:

• Kyjovsko – Rudolf Hurt a kolektiv, vydal Musejní spolek v Brně, 1970
• Lenní statek Kostelec u Kyjova, Žádovice a Skalka 1566 – 1874, Zemský archiv Opava, pob. Olomouc, Lenní dvůr Kroměříž, sign. 1416, díl. V., Spisy lén olomouckých biskupů a arcibiskupů, sv. 24
• Codex Diplomaticus Moravie a Zemské desky, Centrum medievistických studií, Akademie věd ČR

 Autor Jiří Hlaváč, Belgie